Vztah by měl dávat oběma stejně

„V párovém vztahu se rády usazují především emoce obav a strachu, že láska zanikne, a tak zanikne i vztah. Vychází najevo, že tento strach je vždy u jednoho z partnerů větší než u druhého. Láska je proto jen zřídkakdy ideálně symetrická.

Berete oba váš vztah stejnou měrou?

Ten, kdo více miluje, se chová závisleji a tlumí tak milostně erotickou touhu druhého. Tento takzvaný debaklový rozpad vztahu je urychlen tím, že více milující vyčítá, že není milován.

Závislejší partner se totiž upne na to, jak moc je milován, a není-li si jist, že je milován náležitě, uchýlí se k tvrzení, že žádná jiná radost pro něho nemá cenu. Vztah se stává bezútěšným, protože náležité ubezpečení, že jsem milován, nelze získat. Uzavřou se tak dveře, kudy do vztahu může vstupovat radost.

Partneři musí být soustředění, aby si dokázali vzájemně vyváženě nachystávat kladné emoce radosti, protože oba mají právo na přibližně stejné množství radosti. To předpokládá:

  1. Oba partneři mají svá individuální hobby, která druhý partner toleruje bez jakýchkoliv podmínek.
  2. Oba partneři mají společné zdroje rozptýlení a zábavy.

Dodržením principu parity se vytváří pohodové klima, v němž se teprve dokáže rozvíjet ušlechtilá párová láska. Toto klima dále umožňuje, aby se partneři rozhodovali přátelsky, bez projevů soupeřivosti.

Milenecký a manželský vztah jsou vztahy příběhové, neboť jsou jednak ohroženy rozchodem, případně rozvodem, jednak je nepředvídatelně utváří sex, jehož intenzita v průběhu obou vztahů nerovnoměrně klesá.

Proti zániku vztahu se nejenže nelze jistit, ale jištěním se dokonce začnu jevit jako závislejší partner, který si začne vynucovat projevy lásky druhého, čímž lásku postupně pustoší a likviduje.

Výraz vyhovět lze chápat trojím způsobem:

  1. vyhovět přání druhého,
  2. vyhovět si navzájem,
  3. vyhovět potřebám páru, ať už mileneckého, či manželského.

Vyhovět potřebám páru má být v centru pozornosti partnerů. Znamená to minimalizovat hádky a minimalizovat tak zvané maceráty (nepřesnosti) párového dorozumívání.

Vyhovět si navzájem znamená ctít princip OVO (oboustranně výhodný obchod), a to znamená uplatňovat ve vztahu jen takové nároky, z nichž mají oba partneři vyvážený, přibližně stejný prospěch.

Láska nechť nerozhoduje o tom, kdo má v páru vyhovět.

Partneři mají stejný nárok na plnění svých přání, a protože není myslitelné, aby se ve svých přáních vždy shodovali, nelze tvrdit, že ten, kdo doopravdy miluje, partnerovi vyhoví.

Kdyby měla být láska kritériem rozhodování, vedlo by to k paradoxnímu výroku: „Nesmí být splněno, co si přeji já, ale co si přeješ ty, protože tě miluji.“ Ovšem totéž by musel tvrdit i druhý partner a svár by se tak stal neřešitelný.

Milenecký či manželský svár je přirozený důsledek párového vztahu.

V párovém vztahu podáváme oba obvykle návrhy splnitelné, nikoliv absurdní. Protože oba návrhy jsou uskutečnitelné, nelze rozhodnout, či návrh má být uskutečněn. V jádru párového sváru se nachází fakt, že v mileneckém a manželském vztahu není nikdo privilegován.

Navíc je nám v párovém vztahu vrozeno oponovat. Vzniká tím zcela zvláštní druh párového negativismu, kdy oponováním jen zdánlivě hledám nejkvalitnější řešení. Protože se však rozhodujeme za podmínek nejistoty, je vhodné považovat za nejlepší řešení takové, na němž se manželé především přátelsky shodnou.

Manželé si nesmí být vzájemně zajatci ani otroky svých despotických manýrů. Pouze při instrumentálním rozhodování jsou na sobě sice závislí, ale hlas každého z nich má stejnou váhu.

I v manželství mají však manželé v určitých situacích právo na vlastní individuální rozhodování, při němž nemusí brát ohled na mínění druhého. Jsou to:

  • právo na volbu vlastního povolání,
  • právo na volbu vlastního hobby.

V těchto dvou volbách nemusíme respektovat názor a postoj druhého. Mohu-li si volit práci a koníčky sám, dle vlastního uvážení, zbavuje mě to pocitu, že jsem v manželství nesvéprávně uvězněn." (1)

My se máme, my si vyhovíme

Vztah a milostná touha ve vztahu jsou hlavní náplní knihy od předního českého psychiatra a sexuologa Miroslava Plzáka. V knize se dozvíte, co to je milostná láska, proč se partneři o sebe bojí a jak s tím souvisí milostná touha, proč romantika zabíjí lásku či jaký je rozdíl mezi mileneckým a manželským vztahem. Kniha je vhodná pro kohokoli.

(1) PLZÁK, Miroslav: My se máme, my si vyhovíme. 1.Vyd.,Praha: MOTTO 2007. 127 s. ISBN 978-80-7246-348-0. s. 113 - 116

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora History

    Řekl bych, že každý má také právo na to, stýkat se s kýmkoliv. Mám na mysli, že jeden by druhému neměl zakazovat, s jakými přáteli bude chodit ven.

    Reaguj na tento komentář
    Re:
     od autora Moon

      Kamarádi a přátelé se taky nejednou stanou tzv. zatěžkávací zkouškou vztahu, pokud jeden z tý dvojice nemusí přátele toho druhého, tak se to dříve či později projeví negativně na vztahu.
      A pokud si s nima rozumí i jeden, i druhý, tak to ještě vztah více utuží [S03]

      Reaguj na tento komentář
      Re: Re:
       od autora emu

        tak oba jste ještě dost mladí, že? tahle kniha je spíš o lidech v hlubokých vztazích, např. manželství. ve vyšším věku význam přátel klesá, už s nimi prostě netrávíte tolik času. a ten čas se většinou začne shodovat s kategorií "hobby" tj. jdu s kamarádama na fotbal a pak na pivo, např. ale ono chození ven jen tak aby jsme byli s nima, to je spíš záležitost teenagerů.
        efekt "přijmutí kamarády" hraje velkou roli tak do 20 let věku, pak už klesá, s tím jak se nevyhnutelně rozpadají různé party ze školních tříd.

        Reaguj na tento komentář
        Re: Re: Re:
         od autora History

          Je mi 20, samozřejmě s tebou souhlasím. Ale řekl bych, že to není nutně jen do 20ti, pokud studuješ vysokou, tak se to "mládí" trochu protáhne.

          Reaguj na tento komentář