Erotická literatura jen pro muže? Omyl! Chceme a čteme ji taky!

Záliba v erotické literatuře není pouze výsadní záležitostí kluků a mužů. Jen holky a ženy o tom tolik nemluví.

Čtete erotickou literaturu?

A to nemám na mysli romantické texty, ve kterých se píše o polibku, při kterém se muži dme hruď vášnivou touhou, zatímco se žena červená a rozpačitě vzdychá. Myslím to, když autor cíleně popisuje co a jak s ní ON dělá a co pro změnu to dělá s NÍ.

Je fakt, že zatímco pornofilmy jsou doménou mužů, my o ně až tolik nestojíme. Tak proč si potom bez uzardění a dokonce rády počteme třeba o tom, co se navzdory fyzikálním zákonům dělo na toaletě letadla na trase Praha-New York, kam si zaskočili ti dva, sedící do té doby spořádaně vedle sebe? Proč se dokážeme k pasážím podrobně popisujícím sexuální akt opakovaně vracet a cítit při tom to známé šimrání kdesi v podbřišku?

Psané slovo totiž dává prostor představivosti. Můžeme oplývat sebebujnější fantazií, ale napsané má větší sílu. Zatímco ve filmu ten, co do toho buší na lavičce v parku s neznámou cizinkou vypadá jak vypadá a hnusí se nám jeho chlupatá ramena, v našich očích může mít podobu, kterou mu dáme my. A to se nám už líbí, to nás zajímá, to nás vzrušuje.

A filmová partnerka? Ta holka, co je hubená jak čínská nudle, vlastní vlasů na tři hlavy, její prsa tyčí pyšně vzhůru a bradavky má jak pětníky? Tak ta dá na zadek našemu egu, protože máme  velikost 42, vlasy se druhý den po umytí tváří jako zmaštěný kožich toulavého psa, prsa poslechla zemskou gravitaci a zvesela směřují dolů a bradavky? I posvícenský koláč je proti nim mrně. Ovšem v knize, to je jiná káva. Tam si totiž klidně můžeme promítnout do role té, která si užívá, sebe. Mírné špíčky na našem těle při sexu s neznámým krasavcem zvarhánkovatí do roztomilých záhybů, prsa bez ohledu na obří koláče bradavek mnutá s extatickým zaujetím reagují nejen v knize, ale i ve skutečnosti. Áááách…

Řada dívek a žen přiznává, že někdy je pro ně lepší milostnou předehrou kapitola lechtivého románu, než monotónní: „Chci tě, jdem na to,“ doprovázené stále stejnými hmaty a rutinním přístupem. Jako by se ten jejich řídil nějakou příručkou, doporučující zachování uvedeného postupu bez možnosti změny. Škoda jen, že dobrých erotických románů je pomálu. K tomu známému mravenčení a mrazení totiž potřebujeme, aby šťavnaté scény byly součástí děje a jen popisem toho, jak si to dva rozdali.

Komentáře

Bez nadpisu
 od autora Majco

    Keby sa autorka nehanbila za svoju sexualitu, nebála sa odsúdenia spoločnosťou a urážkami kamarátok, tak by mohla mať zaujímavý sexuálny život a nemuseli by utekať k fantázii [S08]

    Reaguj na tento komentář
Bez nadpisu
 od autora nubligo

    zdá se mi to nebo posledních několik dnů píše nějaká smutná slečna co si furt na něco stěžuje?[S07]

    Reaguj na tento komentář