Zabraňte výbuchu emocí

„Emoce jsou jádrem mezilidského vztahu. Ať už je vztah mezi dvěma lidmi vášnivý, milostný či přátelský, spočívá většinou spíše na emocionálním základě než na racionální, objektivní analýze situací.

Jak ovládat svoje emoce? 

V jistých ohledech je tomu dobře. Emoce, pocity, sdílení silných okamžiků jsou totiž nenahraditelné zkušenosti. Realita každodenního života však někdy partnerům přináší mnohem složitější situace. Každý je vlastně aktérem v množství vztahových propletenců, které na sebe vzájemně působí a někdy i narušují povahu a kvalitu komunikace, i když si to dotyční lidé nemusí nutně uvědomovat nebo o tom mluvit. Kvalita našich pracovních vztahů, napjaté vztahy s jedním z našich dětí, starost o zdraví budou, aniž si toho musíme být vědomi, ovlivňovat náš partnerský vztah.

V dobrém porozumění těmto mechanismům spočívá podstatná část práce, do které se každý, kdo je zapojen v podobném vztahu, může pustit, aby podstatně zlepšil kvalitu svého vztahového života. Abychom to ještě upřesnili, týká se to i těch z vás, kteří žijete se svým partnerem už mnoho let, případně máte společně děti. Nikdy není příliš pozdě na to, abyste zlepšili nebo posílili kvalitu svého vztahu a společné zkušenosti.

Připomeňme si, že emocionální reakce přetrvává i po ukončení situace, která ji vyvolala a rychle prosákne i do dalších oblastí našeho života, profesionální či rodinné, nebo do vztahů s přáteli. Nepřiměřené projevy a iracionální úvahy, které nás ovládají, mohou dokonce někdy přímo ohrozit pouto, které nás váže k naší drahé bytosti. Každá negativní událost nemusí nutně vyvolat katastrofu, ale působí zákeřně jako vlny, které neúnavně nahlodávají patu útesu.“(1)

„Michaelovi je 35 let a žije se svou manželkou Sylvií a dvěma dětmi v pěkném domku 80 km od hlavního města. Přestěhovali se tam před čtyřmi měsíci.

Od té doby je jeho život naruby. Kromě dlouhé doby strávené v práci ještě absolvuje čtyři hodiny cestování za den. A večer je třeba pracovat na domě a upravovat nový domov. Navíc má napjaté vztahy s novým vedoucím, s nímž se téměř každý den hádá. Michael se to snaží nějak „spolknout“, ale necítí se dobře. Děti mu připadají nesnesitelné. Včera vybuchl. Mladší syn pomaloval nové tapety. Michael ho uhodil, vynadal mu a přísně ho potrestal. Na to se vážně pohádal se manželkou, které vyčetl, že to s dětmi neumí a že je na ně málo přísná. Říká: „Jako bych to nebyl já, moje chování je úplně v rozporu s tím, co bych si v osobním životě přál. Nevím, co mě to chytlo. Vždyť stačí jen kousek nové tapety na opravu a vím, že i Sylvie musí snášet spousty potíží v zaměstnání a s dětmi.“

Často jsme citovali transakční analýzu, abychom objasnili, co se může odehrávat v partnerských vztazích. Ve své praxi jsme si často povšimli, že když se mluví o partnerském životě, mnozí lidé jako Michael citují hněvivou scénu, plnou slovního násilí, která se jim zdála naprosto nepřiměřená ve vztahu k události, která proběhla. I tady nám transakční analýza nabízí zajímavou metaforu, zvanou „sbírka známek“, která nám objasňuje tyto krizové momenty a chvíle napětí, jichž většinou později litujeme.

Někteří z vás možná v dětství zažili ta velká alba, do nichž se pečlivě lepili známky koupené nebo odlepené z obálek. Možná také znáte kupony nebo body, které zákazník dlouhé měsíce sbírá, až si vyslouží právo na „báječný dárek“ jako odměnu za svou věrnost.

Podobně prožíváme každý den frustrující, traumatizující situace, které v nás vyvolávají emoce, jež si – často chybně – nedovolujeme projevit. Tyto nepříjemné pocity jsou sice maskované, ale přesto o nic méně reálné. Někde uvnitř je uchováváme jako psychologické „známky“ na stránkách svého vnitřního alba. Postupem času se album rozrůstá o různé situace z běžného života – v práci, na ulici, s přáteli, blízkými, s dětmi.

Naše album nemusí být tematické a stránky se nezaplňují tak pravidelně jako v albu filatelisty. Nejčastěji nám stačí obohacovat sbírku všemi prožitky, aniž jim stanovíme nějakou hierarchii nebo pořádek či souvislost. Navíc aktéři, kteří sbírku nedobrovolně obohatili, vůbec netuší, podle jakého systému se řídí.

A pak, jednoho dne, v reakci na frustraci nebo nespokojenost, která není nakonec ani tolik významná, následuje výbuch. Tomu, kdo je v tu chvíli s námi, se vysype na hlavu celý obsah alba, všechny nasbírané „známky“, aniž by mohl pochopit důvody takové prudké reakce. Ostatně ani není úplně určena jemu, ale může na něm zanechat stopy a pokazit vzájemný vztah.

CVIČENÍ - Zbavte se své narůstající sbírky

  1. Které výčitky a nespokojenost jste nemohli v poslední době ve vztahu projevit?
  2. Která sdělení (i hněvivá a agresivní) jste nevyslovili?
  3. Co získáváte tím, když nic neříkáte a neděláte?
  4. Jak byste mohli své pocity formulovat, abyste druhého nezranili, ale přitom napomohli změnit situaci?

Tím se jen zdůrazňuje, jak je důležité komunikovat pravidelně ve vhodné formě o tom, co prožíváme v běžných životních situacích, a začít v těchto chvílích pracovat na emocích a iracionálních útvarech, které nás obtěžují.

Často býváme překvapeni, když slyšíme některé lidi vysvětlovat, že nechápou, jaký smysl by mělo sdělovat partnerovi své emoce a pocity – „musí to přece tušit, vždyť se dobře známe“, „slova nejsou k ničemu, větší smysl má postoj, gesta“.

To je podle našeho názoru nesprávné přesvědčení. Samozřejmě že pozornosti, projevy citů a dárky jsou důležité. Je však také nezbytně komunikovat s druhým, podělit se s ním o problémy prožívané ve vztahu. Vyjádřit slovně nebo vysvětlit určité negativní emoce (hněv, smutek) je stejně důležité jako ukazovat a popisovat svou radost, dělit se o okamžiky štěstí.“(2)

Umění prožívat emoce

Umíte ovládat své emoce nebo ony ovládají vás? V dnešní době přední psychologové zjišťují, že emoce hrají v našem životě nezastupitelnou roli, možná dokonce vyšší, než inteligence. Schopnost umět odhalit emoce a pracovat s nimi se postupně stává velmi nezbytnou v každodenním životě. Kniha Umění prožívat emoce vás provede světem vašich emocí, jejich projevů a interakcí s ostatními. Publikaci ocení všichni, nejvíce však bude užitečná lidem s vysokými ambicemi či společenským postavením.

(1) ARRIVÉ Jean-Yves: Umění prožívat emoce. 1.Vyd., Praha: Portál 2004. 200 s. ISBN 80-7178-828-7. s. 137
(2) ARRIVÉ Jean-Yves: Umění prožívat emoce. 1.Vyd., Praha: Portál 2004. 200 s. ISBN 80-7178-828-7. s. 139 - 141

Komentáře